Žatecký uzel, jak již Obzor informoval, prochází generální přestavbou. Pracoviště výpravčího v Žatci západ bude po jejím ukončení zrušeno, v Žatci hl. n. (Buštěhradské nádraží) se nyní v prostorách zrušené nádražní restaurace zřizuje dispečerské pracoviště; při mé návštěvě 10. 4. bylo již vybaveno nábytkem a technologií. V provozu byla ještě stará dopravní kancelář, vybavená klasickým hradlovým řídicím přístrojem, na jehož vrcholu stála petrolejová lampa. Dva světy technologií, které spolu bojují o přežití. Je nad slunce jasné, kdo za krátkou dobu vyhraje. Doba hradlových přístrojů míří ke svému konci. Bezpečně a věrně sloužily železnici více než 120 let. Nový eletronický svět železnice bude moderní, rychlý a bezpečný, ale strašně zranitelný, stačí, aby zkratoval systém, jako se stalo počátkem dubna v Linci hlavním nádraží, a nic nejezdilo více než 24 hodin, všechny vlaky byly nahrazeny chaotickou náhradní autobusovou dopravou. I tato vymoženost k nám dorazí.

Na jízdenku Egronet (http://egronet.de/cz/jizdenka/ceny.html) mohou cestovat výhodně jak jednotlivci, tak až pětičlenná skupina osob. Jízdenku lze využít v oblasti, do které tentokrát zvu čtenáře Obzoru. Nastoupíme například v Chebu a pojedeme přes nově obnovenou trať Aš (původně Aš -Bavorské nádraží) přes Selb Plößberg (tam byl v roce 1951 unesen vlak přes „železnou oponu") do Hofu. O kuriozitě Hofu se dočteme na naučné tabuli č. 34 před žst. Hof: v letech 1901-1920 zde jezdila tramvaj spojující nádraží – náměstí - hřbitov, jejíž provoz byl násilně ukončen inflací v letech 1920-1921. Další zajímavostí Hofu je původní hlavové nádraží z roku 1841, které se nacházelo poblíž náměstí a jeho část jako kulturní památka dosud stojí.

Do bývalé dopravny Lovečkovice (trať zrušena k 27. 5. 1978) byla po 39 letech od zastavení provozu dopravena současným vlastníkem trati, Zubrnickou museální železnicí, kolejová pole ze zrušené části vlečkového kolejiště Bombardier v České Lípě. Koleje budou využity pro uvažovanou obnovu tratě a kolejiště v Lovečkovicích. Nyní byla opět zprovozněna krajní výměna ve směru od Zubrnic. Horší to bude s obnovou asfaltem zalitých přejezdů přes silnici. Naopak trať Lovečkovice - Verneřice je na prodej - zbyl z ní pouze spodek, místy sotva viditelný.

Putování po polském Slezsku jsem v předchozím článku ukončil na zámku Grodno (Kynsburg), u tč. neprovozní tratě Swidnica - Jedlina Zdrój. Po prohlídce hradu, která zabere asi jeden a půl hodiny, sestoupíme zpět do obce Zagorze, kde za mé návštěvy 24. února nebyla v provozu ani jedna restaurace - všechny byly buď určeny k pronájmu, nebo na prodej. Fungovaly tam alespoň dva obchody se smíšeným zbožím.

Málokdo z Čechů ví, že kolem průmyslového města, poznamenaného hlubinnou těžbou uhlí – slezského/polského Walbrzychu (Waldenburg), leží dvoje významné lázně. Je to Sczawno Zdrój a Jedlina Zdrój. Přes Sczawno Zdrój vedla i první eletrizovaná trať v tehdejším pruském Slezsku, a to Walbrzych – Sczawnienko - Meziměstí, celá byla otevřena 1. 6. 1914. Z tratě zbylo nyní pouhé torzo, navíc zbavené drátů, které byly odvezeny do SSSR v roce 1945 jako válečná kořist. Do lázní Sczawno Zdrój jezdila do roku 1966 i tramvaj z centra Walbrzychu, poté byla nahrazena trolejbusem a od roku 1973 pouze autobusem. Autobus jezdí poměrně často v trase Walbrzych Glówne - Sczawno Zdrój. Kuriozitou je, že většinu autobusů doprovázejí průvodčí.

Tentokrát zvu čtenáře Obzoru na výlet opomíjenou krajinou výběžku hraničních Jestřebích hor. V Trutnově-střed přestoupíme z pražského rychlíku na lokálku Trutnov - Teplice nad Metují. Trať byla postavena v roce 1908 jako spojovací dráha mezi Broumovskem a Podkrkonoším. Vystoupíme v zastávce Petříkovice a vydáme se směrem k hranicím do slezského Polska (do roku 1945 slezského Pruska, do roku 1763 patřilo toto území k Rakousku, respektive Království českému). Na hranicích v Petříkovicích, i když jsou od Schengenu volně průchozí, je zajímavé, že na silničce zůstala závora, od níž mají klíče pouze vybrané polské osoby, které v Česku pracují. To mi potvrzuje muž u krámu v Okrzeszyně.

20. ledna jsem se vypravil na další reportážní cestu; má cesta začala již na Masarykově nádraží mírným zpožděním R 690 zaviněným prý technickou závadou na vlaku. Hned při kontrole jízdních dokladů jsem žádal průvodčího, aby napsal SMS dispečerovi (prý mají zákaz dispečerům telefonovat!), aby zdržel přípoj v Roudnici nad Labem ve směru Straškov - Bříza obec. Po chvíli mi sdělil, že přípoj počká, neboť o to žádali i další čtyři cestující, navíc někteří se vraceli z nočních služeb.

Nákladiště a zastávka Hořesedly byla původně obsazenou stanicí pod původním názvem Nesuchyň (Nesuchyně)-Hořesedlo (Hořesedly). Stanice ležela do roku 1945 na česko-německé jazykové hranici a za Protektorátu Čechy a Morava ležela na území Velkoněmecké říše a byla pohraniční přechodovou stanicí, v níž se však prováděla pouze pasová kontrola. Peážní úsek tratě Rakovník - Louny byl ohraničen Hořesedly a Kounovem. I Kounov byl původně stanicí s výpravčím.

O oblasti na pomezí slovensko-maďarské řeky Ipeľ/Ipoly ví v Česko pravděpodobně málokdo. Přitom ještě před rozdělením Československa, k 1. srpnu 1992, byla právě zde zastavena osobní železniční doprava mimořádnou změnou jízdního řádu 1992/1993. V tento den vyjel poslední osobní vlak na trať z Lučence do okresního města Veľký Krtíš.

Již  92 let shlíží na železniční most v Krnsku renesanční zámek ze 16. stol. -  Stránov. Údolí Střenického potoka zde ale železniční trať překonávala daleko dříve po původním mostě z roku 1865, který byl postaven zároveň se zprovozněním traťového úseku Neratovice – Turnov (16. 10. 1865), dnes trať SŽDC č. 070.

Maďarsko je mezi Čechy oblíbená destinace, a to nejen pro svou rozsáhlou síť venkovských tratí (některé jsou však od roku 2009 mimo provoz), ale i pro své lesní úzkokolejné železnice.

Prostranství u historického kamenného mostu nad železnicí Císaře Františka Josefa, nedaleko železniční stanice Střezimíř, bylo na konci roku 2013 zkrášleno novým informačním rozcestníkem. Vztyčen byl k 2. výročí založení občanského sdružení Železnice Česká Sibiř (ŽeČeS), které usiluje o zachování této části tratě - unikátní technické památky - budoucím generacím i po dobudování IV. koridoru. Nový rozcestník se nalézá v místech, kde trať překonává nejvyšší bod mezi Prahou a Vídní, a to v bezmála 600 m n. m.

Právě přítomno: 230 hostů a žádný gestor