Změny ve vedení Českých drah, podmínky, které mají České dráhy pro provozování své činnosti a nutnost jejich podpory ze strany ministerstva dopravy, jakož i otázky týkající se ETCS, či výstavby vysokorychlostních tratí. To jsou okruhy otázek, o nichž vedení OSŽ jedná mimo jiné i s novým ministrem dopravy. První místopředseda OSŽ Vladislav Vokoun v rozhovoru pro časopis Obzor odpovídá nejen na tyto otázky, ale i na otázky, týkající se kolektivní smlouvy, jejíž příprava začíná již v tomto období.

V současné době je železničářská veřejnost poněkud znejistěna odvoláním generálního ředitel ČD Miroslava Kupce. Vy, jako jeden z členů Dozorčí rady ČD, ale jednáte o otázkách, které souvisejí se železnicí, i s ministrem dopravy, v současné době nedávno nově jmenovaným Vladimírem Kremlíkem. Co je z Vašeho pohledu důležité při jednání s ním?
S novým ministrem dopravy je k jednání celá řada témat k diskusi i k řešení nastalých problémů. Jednou ze stále nevyřešených otázek je určité znevýhodnění Českých drah ve srovnání s ostatními železničními dopravci. S ohledem na přetrvávající silný tlak orgánů EU a části laické i odborné veřejnosti v ČR na liberalizaci, je potřeba neustále prosazovat rovné podmínky pro národního dopravce, kterým bezesporu České dráhy jsou. Ještě stále jsme konfrontováni s tím, že v tzv. „zájmu“ liberalizace jsou vytvářeny vhodné podmínky pro konkurenci, aniž by byly zohledněny (kompenzovány) některé činnosti, které z důvodu právních norem zajišťují a vykonávají prozatím pouze České dráhy. Velmi mě mrzí dosavadní malá podpora a pochopení pro ČD ze strany ministerstva dopravy v situaci, kdy jsou ze strany orgánů EU, ČR a objednatelů osobní dopravy kladeny nové a nové požadavky na zvýšení komfortu úrovně služeb pro zákazníky, rozvoje podmínek pro interoperabilitu, bezpečnost železniční dopravy a zajištění nediskriminačního prostředí.

V čem konkrétně se projevuje zmíněné znevýhodnění?
Jako příklad mohu uvést povinné zřízení organizační složky Zařízení služeb, kterou musely České dráhy na základě novely Zákona o drahách urychleně vytvořit. Nikoho příliš nezajímalo, že např. čerpací stanice uvnitř podniku mají logicky jiný režim a náklady na provoz, než když tuto službu musíte poskytovat cizím subjektům. To stejné se týká celé řady dalších služeb.

Jaký další okruh otázek zajímá OSŽ při jednání s ministrem dopravy?
Značné nejistoty jsou v souvislosti se zaváděním ETCS, plánovaného přechodu na střídavou trakci, zajištění „síťovosti“ osobní železniční dopravy a reálné koncepce rozvoje a modernizace železniční sítě. Debata o problematice vysokorychlostních tratích je sice hezká, železniční sektor se však v současnosti potýká s nízkou propustností (kapacitou) na nejfrekventovanějších tratích, přemírou úrovňových přejezdů (potencionální hrozba střetů se silničními vozidly), obrovským množstvím výluk a celou řadou dalších problémů.
Z výše uvedeného je patrné, že s novým ministrem dopravy máme mnoho témat k diskuzi. Věřím, že jednání budou konstruktivní a ku prospěchu celé železnice.

Pro zaměstnance Českých drah je klíčovým dokumentem pro udržení sociálních a mzdových jistot kolektivní smlouva. I když současná kolektivní smlouva je platná zhruba půl roku, pomalu se blíží doba kolektivního vyjednávání na příští rok. Co je podle Vás, jako zkušeného kolektivního vyjednavače, pro zdařilé kolektivní vyjednávání nejdůležitější?
Ano termíny kolektivního vyjednávání se blíží. Již v průběhu prázdninových měsíců shromažďujeme požadavky od členské základny, analyzujeme možnosti firmy a připravujeme taktiku pro kolektivní vyjednávání. Ze všeho nejdřív musíme posoudit reálnost a proveditelnost pestré palety námětů. Mnoho požadavků se vzájemně vylučuje a tak musíme hledat přiměřený kompromis. Jako příklad mohu uvést opakovaný požadavek (relativně oprávněný) na zásadní zvýšení příplatku za práci v noci a o víkendech (až 50% průměrné mzdy). Tento požadavek by se týkal více než 7000 zaměstnanců. Radikální trvání na jeho splnění by znamenalo, že na zhruba stejnou skupina zaměstnanců by na mzdový nárůst nezbylo téměř nic. Další otázkou je, jak by na tuto situaci reagoval zaměstnavatel a objednatelé dopravy. Takových příkladů bych mohl uvést celou řadu.

Jakou úlohu hrají při vyjednávání kompromisy?
Jsme velký podnik s cca 15 000 zaměstnanci, pracujících ve více než 160 povoláních. Každý zaměstnanec (či skupina) znamená jiný lidský příběh a potřeby a my se musíme pokusit najít přijatelný kompromis. Pokud někdo neuznává kompromis, tak musím připomenout, že pouhé použití okamžité výhody „silové pozice“ nikdy dlouho nevydrží. Další věcí je nutnost shody uvnitř každého svazu, nutnost alespoň minimální shody mezi jednotlivými svazy (u ČD existuje v současné době deset odborových centrál) a shoda ze zaměstnavatelem - při vědomí názoru vlastníka.
Takže pro zdařilé kolektivní vyjednávání je nezbytné mít dobrý tým zkušených a odpovědných lidí, kteří se nebojí okamžitých rozhodnutí. Dále je nutné pro všechny případné požadavky nachystat dostatečné podklady a znát jejich cenu. Odborová centrála, která tohle neudělá a tzv. „střílí od pasu“ se většinou splnění svých požadavků nedočká.

Děkuji za odpovědi.
Miroslav Čáslavský

 

Právě přítomno: 244 hostů a žádný gestor