Obzor č. 41 –19. 10. 1992
Úvodní článek s titulkem „K zásadnímu řešení nejsou ani prostředky, ani síly“ shrnuje výsledky jednání Představenstva OSŽ s představiteli ČSD v čele s ústředním ředitelem Ing. Kunstem. Jak z textu vyplývá, jednání přineslo více otázek než odpovědí – ať co se týká mzdového nárůstu, zaměstnanosti či koncepce železniční dopravy. „Zatímco vystoupení hospodářského vedení bylo převážně teoretické a výhledové, připomínky odborářů byly ryze praktické a naléhavé,“ uvádí se v článku. Odboráři upozornili na to, že pracovníci neodcházejí jen proto, že nejsou spokojeni s platy a pracovními podmínkami, ale jsou stále v nejistotě, nevědí, co je čeká; nikdo se totiž nevyjádřil, s kolika pracovníky bude dráha počítat.
V rubrice „Co se děje v ústředí“ najdeme informace o postupu při jednání k otázkám nové mzdové soustavy. Podařilo se dojednat zvýšení mzdových tarifů a změny v započítávání odpracované doby.
I v tomto čísle Obzor pokračoval v otiskování zpravodajství z aktivů OSŽ, tentokrát z Prahy a Hradce Králové. Stejně jako na předchozích aktivech, i zde se hovořilo především o mzdových otázkách, o odchodu provozních pracovníků od ČSD, o tarifech v nákladní dopravě, ale i o budoucím rozdělení ČSFR na dvě samostatné republiky, o budoucím odčlenění provozu od infrastruktury a osobní dopravy od nákladní.
Na první straně najdeme informaci o tom, že v Praze 4 byla dne 24. 9. otevřena první prodejna Železničního konzumního družstva (ŽEKON), nabízející maso, uzeniny a lahůdky. ŽEKON měl v té době 55 členů a kromě fyzických osob i jednu právnickou – OSŽ. Podle záměru zakladatelů družstva měla být postupně vytvořena síť prodejen se zbožím cenově přístupným pro střední a sociálně slabé vrstvy.
Obzor č. 42 – 26. 10. 1992
Rubrika „Co se děje v ústředí“ informuje o jednání Představenstva OSŽ, rozšířené o zástupce všech ostatních odborových centrál na železnici, s představiteli Ústředního ředitelství ČSD, včetně ústředního ředitele Ing. Kunsta. Předmětem jednání byl zejména kritický podstav pracovníků u některých profesí jako dopad nové mzdové soustavy, což mělo podle odborů podstatný vliv na bezpečnost práce i provozu. Tento názor byl však ze strany představitelů ÚŘ ČSD odmítán; byl však dán příslib, že vedení ÚŘ zajistí s pomocí dotací 15% růst mezd do konce roku 1992. Na jednání byl předložen návrh na podepsání projednaných změn mzdové soustavy, k podpisu však pro obstrukce Federace strojvůdců nedošlo; ústřední ředitel ČSD proto přislíbil vydat vlastní opatření (při respektování dohody se čtyřmi odborovými centrálami).
Na straně 2 pokračuje zpravodajství z aktivů OSŽ, tentokrát z Brna a Přerova. I na těchto aktivech byla jedničkou v diskusi otázka mezd. „Nedopusťme, aby železničáři utíkali od dráhy jen proto, že nemohou uživit své rodiny,“ zaznělo například v Přerově. Z pléna se ozývaly i výzvy ke generální stávce, neboť podle některých odborářů to již byla jediná možnost, jak upozornit na neřešené problémy na dráze.
Zdeňka Sládková