Obzor č. 43 – 2. 11. 1992
Blížící se rozdělení Československa na dvě samostatné republiky se na podzim 1992 odráželo i na mnoha jednáních OSŽ. Zabývalo se jím i Ústředí OSŽ dne 20. 10. 1992, jak se dočítáme v rubrice „Co se děje v ústředí“. Uvádí se zde, že k této problematice na ústředí probíhala velmi rušná diskuse, při níž se projevovaly názorové rozdíly mezi slovenskou a českomoravskou částí zástupců v ústředí. Jednáním o těchto otázkách by se měly podle článku zabývat i jednotlivé odvětvové sekce, které by měly vyjádřit svůj názor a návrhy na způsob řešení.
V samostatné zprávě z jednání Ústředí OSŽ se dočítáme i to, že OSŽ v té době již pracovalo na nové podobě budoucího uspořádání OSŽ, jak uvedl předseda OSŽ Zdeněk Škop. Počítalo se, že kolektivní jednání v následujícím roce bude – v souvislosti s dělením republiky – velmi nepřehledné, proto OSŽ mělo v úmyslu jednat o prodloužení platnosti KS 1992 až do doby podepsání nové kolektivní smlouvy. „Odbory by měly být razantnější,“ zaznělo v rozhovoru s předsedou ZV OSŽ v nákladové stanici Zvolen, podle jehož názoru autorita odborů upadla. V rozhovoru se zabýval především pracovní i mzdovou situací posunovačů, ale vyjádřil se i k chystanému rozdělení republiky, k němuž by se podle jeho názoru měly jednoznačně postavit i odbory.
Obzor č. 44 – 9. 11. 1992
Jak se dočítáme ve zprávě z jednání federální rady sekce 11 (doprava a přeprava), které se uskutečnilo v Bratislavě 23. 10. 1992, OSŽ navrhlo v souvislosti s dělením republiky tři etapy změn ve struktuře OSŽ. Prvním byl přesun kompetencí Ústředí OSŽ na národní komory do 30. 11. 1992; dále kopírování hospodářské struktury a uplatnění dvoustupňového řízení. Třetí etapou měl být sjezd OSŽ, na kterém budou delegátům předloženy podklady na úplné rozdělení sdružení. Vedení OSŽ kladlo důraz na to, aby – dokud legislativa umožní Čechům a Slovákům společně působit v OSŽ – byly využity všechny možnosti pro obranu práv železničářů ve federálním rámci.
V rubrice „Co se děje v ústředí“ se konstatuje, že stále nedošlo k naplnění slibu ústředního ředitele ČSD Ing. Kunsta, že k řešení stávající situace na železnici vyvolá jednání na úrovni federální i národní vlády a to za účasti zástupců odborů.„Rozhodování bez lidí má za následek současný stav železnice, kdy v podstatě dochází k její likvidaci. Proč o železnici až příliš často rozhodují naprosto nekompetentní lidé, navíc zřejmě pod vlivy, které se železnicí nemají vůbec nic společného, je naprosto nepochopitelné!“ uvádí se v článku.
Reportáž z plzeňského závodu MTH (Mechanizace traťového hospodářství) se mimo jiné věnuje dopadům odčlenění tohoto závodu od ČSD (od 1. 5. 1992) a zamýšlí se také nad tím, zda jednou nebudou ČSD služby tohoto dlouholetého spolehlivého a levného dodavatele postrádat.
Ředitel odboru dopravní politiky a mezinárodních vztahů Federálního ministerstva dopravy Ing. Antonín Peltrám se na třetí straně obsáhle vyjadřuje k článku z Obzoru č. 39 („Je živelná expanze automobilismu v naší zemi opravdu nevyhnutelná?“). Uvádí zde mimo jiné, že je škoda, že se v parlamentu vypustilo z návrhu zákona o silniční dopravě vázání povolování podnikání v silniční dopravě na řadu podmínek, běžných ve státech s rozvinutou tržní ekonomikou. Problém železnice je podle jeho slov v poklesu přepravních nároků a technická zaostalost. Myšlenku financovat rozvoj dopravní infrastruktury státem autor označil za zcela nepřijatelnou a podobně vyvrátil i řadu dalších argumentů na podporu železniční dopravy státem, které byly uvedeny v článku dopisovatele Obzoru.
Zdeňka Sládková