Ob­zor č. 3 – 25. 1. 1993
„Kaž­dý ki­lo­me­tr zru­še­né že­lez­ni­ce bu­du po­klá­dat za osob­ní pro­hru,“ří­ká v prv­ní čás­ti roz­ho­vo­ru, uve­řej­ně­ném v č. 3 Ob­zo­ru, mi­nis­tr do­pra­vy Jan Strás­ký. Vy­jad­řu­je se v něm mi­mo ji­né ke svým plá­nům tý­ka­jí­cím se or­ga­ni­za­ce prá­ce na mi­nis­ter­stvu či k har­mo­ni­za­ci do­pra­vy. Ke vzta­hu mi­nis­ter­stva a ČD uve­dl: „Čes­ké drá­hy mu­sí být pod­ni­kem, kte­rý se za­bý­vá že­lez­nič­ní pře­pra­vou a co nej­mé­ně vším ostat­ním. Mu­sí mít roz­sáh­lé pra­vo­mo­ci, ale po­kud má do­stat od stá­tu v ro­ce 1993 7 mi­li­ard ko­run, mu­sí si stát na něj po­ne­chat ur­či­tý vliv.“

Člá­nek „Zá­sa­dy za­mě­stna­nec­ké po­li­ti­ky Čes­kých drah a no­vá ro­le od­bo­rů při je­jich rea­li­za­ci“ před­se­dy OSŽ Zdeň­ka Ško­pa se za­bý­vá do­pa­dy re­struk­tu­ra­li­za­ce ČD (v ob­chod­ně pod­ni­ka­tel­ský sub­jekt) na za­měst­na­nost. Zdů­raz­ňu­je se v ní nut­nost vý­bě­ru a vý­cho­vy schop­ných ma­na­ge­rů a udr­že­ní kva­lit­ních, kva­li­fi­ko­va­ných a na cí­lech pod­ni­ku za­in­te­re­so­va­ných pra­cov­ní­ků. „Za­měst­nan­ci ČD by si mě­li uvě­do­mit, že že­lez­ni­ce ne­mů­že uži­vit víc li­dí, než ko­lik má o­pod­stat­ně­ných pra­cov­ních míst,“ uvá­dí au­tor člán­ku.

Ob­zor č. 4 – 1. 2. 1993
V čís­le 4 po­kra­ču­je roz­ho­vor s mi­nis­trem do­pra­vy Ja­nem Stráským. Ře­ší se v něm na­pří­klad pro­blém pře­by­teč­ných ko­le­jo­vých vo­zi­del s ohle­dem na po­kles pře­prav­ních vý­ko­nů. „Ob­jed­na­la-li si drá­ha lo­ko­mo­ti­vy, kte­ré ne­po­tře­bu­je, mu­sí nést dů­sled­ky,“ od­po­vě­děl Jan Strás­ký a do­dal, že ve vlá­dě je však při­pra­ve­no ře­še­ní, kte­ré má cha­rak­ter dal­ší po­mo­ci stá­tu. Své před­sta­vy ohled­ně bu­douc­nos­ti ko­le­jo­vé do­pra­vy for­mu­lo­val struč­ně: „Chtěl bych při­spět k to­mu, aby se do­pra­va pro­sa­di­la ja­ko úspěš­né eko­no­mic­ké od­vět­ví, kte­ré nad­to – sa­mo­zřej­mě s při­spě­ním stá­tu – spl­ní své ve­řej­ně pro­spěš­né ro­le a ni­ko­li ob­rá­ce­ně.“

V rub­ri­ce „Co se dě­je v ústře­dí“ mů­že­me v prv­ních led­no­vých čís­lech sle­do­vat vý­voj ko­lek­tiv­ní­ho vy­jed­ná­vá­ní, kde zů­stá­val roz­por pře­de­vším v otáz­ce mezd, a to ne­jen me­zi za­měst­na­va­te­lem a od­bo­ry, ale i me­zi jed­not­li­vý­mi od­bo­ro­vý­mi cen­trá­la­mi.

Člá­nek pra­cov­ní­ka eko­no­mic­ké­ho od­dě­le­ní ústře­dí OSŽ po­uka­zu­je na roz­por me­zi růs­tem ži­vot­ních ná­kla­dů a růs­tem mezd v po­sled­ních le­tech, při­čemž z roz­bo­ru vy­plý­vá, že ži­vot­ní ná­kla­dy se zvy­šo­va­ly vý­raz­ně rych­le­ji než mzdy. Z ta­bul­ky a z gra­fu vy­plý­vá, že od ro­ku 1980 vzrost­ly ži­vot­ní ná­kla­dy při­bliž­ně dvoj­ná­sob­ně, ale mzdy pou­ze 1,5ná­sob­ně. Nej­ví­ce se ten­to ne­po­měr pro­je­vil v le­tech 1991 – 1992.

Zdeňka Sládková