Obzor č. 13 – 1. 4. 1996
Na první straně najdeme reportáž z demonstrace zdravotníků, uskutečněné v Praze 25. března 1996. Řečníci na demonstraci poukazovali nejen na nízké mzdy, na trvalý odliv zdravotníků za vyššími příjmy do jiných sfér, ale i na přebujelou administrativu a na nekoncepčnost zdravotnictví.„Stávka v minulém roce přinesla změnu postojů v médiích, ve veřejnosti, ale jediný, kdo zatím nezměnil svůj přezíravý postoj ke zdravotníkům, je premiér vlády profesor Václav Klaus,“ zaznělo na demonstraci. Odborové sdružení železničářů vyjádřilo zdravotníkům svoji solidaritu.
Petr Kašík, předseda představenstva Majetkové, správní a delimitační unie odborových svazů, v rozhovoru vysvětluje princip převodu majetku po bývalém ROH (Revoluční odborové hnutí) na jednotlivé svazy. Jak uvádí, majetek se v jednotlivých emisních vlnách postupně vkládá do akciové společnosti G.E.N., která za něj emituje akcie. Cena těchto akcií je vedena na analytických delimitačních účtech jednotlivých svazů. Podobně se dělil i takzvaný zbytný majetek – jeho případným prodejem se získávaly finanční prostředky, které se na základě počtu členů dělily na analytické účty jednotlivých odborových svazů.
Obzor č. 14 – 9. 4. 1996
„Do roku 1998 se počítá s 10% redukcí osobní dopravy ročně“– oznamuje titulek na první straně. Článek přináší informace z porady ministrů k projektu restrukturalizace, s nímž členy ústředí OSŽ seznámil náměstek ministra dopravy Ing. Dalibor Zelený 27. března 1996. „České dráhy zůstanou ve státních rukou, nebude posilována konkurence na železniční dopravní síti, dojde k přizpůsobení nabídky poptávce co do rozsahu i struktury a stát bude určitým způsobem železniční dopravu podporovat“ – to byly stručné teze projektu restrukturalizace. Vzhledem k tomu, že nabídka železniční dopravy byla podle slov Ing. Zeleného 4x větší než poptávka, bude se každý rok redukovat osobní doprava o 10 %. „České dráhy mají tak rozsáhlou síť, že ji nebudou schopny celou provozovat,“ uvedl Ing. Zelený. Ke konkurenci bylo řečeno, že nebude posilována vytvořením subjektů ČD jejich vydělováním z podniku. České dráhy tedy měly technologicky zůstat jako jeden celek.
Porada ministrů dále vyslovila souhlas s tím, aby nejztrátovější tratě byly urychleně privatizovány, přeměněny na vlečky a v krajním případě i rušeny. Část tratí měla být nabídnuta k privatizaci jako pilotní projekty. Doporučené pilotní projekty zahrnovaly tratě Dobruška – Opočno, Kostelec u Jihlavy – Slavonice, Český Těšín – Frýdek-Místek a tratě v okolí Hodonína.
Na straně 3 najdeme reportáž z rozloučení zaměstnanců s lokomotivním depem Praha–Libeň, které k 31. březnu 1996 ukončilo svoji činnost. V Praze totiž vzniklo jediné depo se sídlem na Masarykově nádraží, kam přešla i veškerá administrativa libeňského depa. Organizační změna znamenala i určitý zásah do zaměstnanosti.
Zdeňka Sládková